Vzduchem se nesla vůně jara, po náměstí pobíhali muži s pugety růží, gerber či tulipánů a obdarovávali jimi své milé, blízké ženy, jichž si tak váží – zkrátka Mezinárodní den žen tak, jak ho mnozí známe. Všechna tahle vstřícná gesta vykouzlila úsměv na tváři nejedné ženy, avšak mne zanechávají zcela chladnou a nutí až k zamyšlení. Totiž opravdu hájíme ženská práva a vážíme si krásy a síly ženství neustále, nezávisle na jednom svátku, či ženy zasluhují pozornost a úctu pouze 8. března?
„Ó, blahosklonná to společnost,“ by si možná jeden pomyslel
Přestože MDŽ reprezentuje jakousi ženskou sílu a charakter a upomíná nás na prostý fakt, že každá žena - ať už ta po vašem boku či jiná, kterou pouze míjíte na ulici – je hodna slušného zacházení, stále je nutno mít na paměti, že na spoustu žen se patriarchát vlastně neohlíží, svátek nesvátek. Tolik žen přece žije, pracuje, nese zodpovědnost za životy svých dětí v naprosto šílených podmínkách, mnohdy přesahujících hranice jakékoliv lidské tolerance. Zkrátka řeknu-li to bez okolků, s ženami je pořád zacházeno namísto uznání rovnoprávnosti s mužskými protějšky jako s hadrem, dnes a denně. Dvacáté století sice přineslo přelom v nahlížení na ženy, postupem času jsme získaly volební právo v mnohých vyspělých zemích, možnost podílet se na moci, vyjadřovat své názory, vzdělávat se, tedy žít jednoduše plnohodnotný život. Nemělo by to však být samozřejmostí? Když se nad tím tak zamyslím, je vskutku smutné, že to vše si musely ženy vydobýt, přičemž po světě chodí kvanta jiných, které neměly to štěstí narodit se v zemi, kde se počas dlouhých let a bouří za spravedlnost stala ze samozřejmosti přijatelnost.
Slow fashion je ženský vynález
Zapojit se můžete vícero způsoby, pokud je vám bližší osvěta, máte možnost se prosadit skrze různé organizace, finančním přispěním neziskovkám, demonstrací či stávkou (stejně jako byla ku včerejší příležitosti zahájena generální stávka žen) za lepší zacházení. Počítá se však také méně výrazná činnost jako je například nákup fair trade výrobků či podpora slow fashion značek a projektů, které přímo dbají na co nejlepší zacházení se švadlenami či jinou ženskou pracovní silou. Vždy je zde možnost přiložit ruce k dílu a deklarovat naše práva, stačí jen chtít!
Tohle není žádný feministický manifest
Každý z nás by si měl uvědomit, že být ženou je povětšinou v méně vyspělých zemích spíše břemenem nežli radostí. Jsou týrány, bity, znásilňovány, až časem samy ztrácí veškerou sebeúctu a naději na lepší zítřky. Byť se my tady můžeme mít sebevíc lépe, jiná žena může na druhém konci světa velmi trpět. Ostatně i tady, v České republice, se sexismus v určitých formách ještě stále vyskytuje (viz například projekt organizace Nesehnutí - Anticena Sexistické prasátečko). Nejedna z nás by se o tom mohla rozpovídat. Je proto třeba nést tohle vše na paměti, myslet i na druhé a zasazovat se o rozšíření rovnoprávnosti a s tím i morálky do dalších zemí. Ženská práva totiž nejsou přechodným tématem ani výdobytkem moderního věku, nýbrž by měla trvat a být uznávána minutu za minutou, den za dnem a rok za rokem. Vaši blízcí, lidé ve vašem okolí, by si přítomnosti žen na tomhle světě měli vážit jak je rok dlouhý.
To vše je běh na dlouhou trať a my – byť v jednadvacátém století – ještě zdaleka nejsme v cíli. 
