pátek 9. března 2018

Poklona všem ženám

Vzduchem se nesla vůně jara, po náměstí pobíhali muži s pugety růží, gerber či tulipánů a obdarovávali jimi své milé, blízké ženy, jichž si tak váží – zkrátka Mezinárodní den žen tak, jak ho mnozí známe. Všechna tahle vstřícná gesta vykouzlila úsměv na tváři nejedné ženy, avšak mne zanechávají zcela chladnou a nutí až k zamyšlení. Totiž opravdu hájíme ženská práva a vážíme si krásy a síly ženství neustále, nezávisle na jednom svátku, či ženy zasluhují pozornost a úctu pouze 8. března?

„Ó, blahosklonná to společnost,“ by si možná jeden pomyslel
Přestože MDŽ reprezentuje jakousi ženskou sílu a charakter a upomíná nás na prostý fakt, že každá žena - ať už ta po vašem boku či jiná, kterou pouze míjíte na ulici – je hodna slušného zacházení, stále je nutno mít na paměti, že na spoustu žen se patriarchát vlastně neohlíží, svátek nesvátek. Tolik žen přece žije, pracuje, nese zodpovědnost za životy svých dětí v naprosto šílených podmínkách, mnohdy přesahujících hranice jakékoliv lidské tolerance. Zkrátka řeknu-li to bez okolků, s ženami je pořád zacházeno namísto uznání rovnoprávnosti s mužskými protějšky jako s hadrem, dnes a denně. Dvacáté století sice přineslo přelom v nahlížení na ženy, postupem času jsme získaly volební právo v mnohých vyspělých zemích, možnost podílet se na moci, vyjadřovat své názory, vzdělávat se, tedy žít jednoduše plnohodnotný život. Nemělo by to však být samozřejmostí? Když se nad tím tak zamyslím, je vskutku smutné, že to vše si musely ženy vydobýt, přičemž po světě chodí kvanta jiných, které neměly to štěstí narodit se v zemi, kde se počas dlouhých let a bouří za spravedlnost stala ze samozřejmosti přijatelnost.

Slow fashion je ženský vynález

Zapojit se můžete vícero způsoby, pokud je vám bližší osvěta, máte možnost se prosadit skrze různé organizace, finančním přispěním neziskovkám, demonstrací či stávkou (stejně jako byla ku včerejší příležitosti zahájena generální stávka žen) za lepší zacházení. Počítá se však také méně výrazná činnost jako je například nákup fair trade výrobků či podpora slow fashion značek a projektů, které přímo dbají na co nejlepší zacházení se švadlenami či jinou ženskou pracovní silou. Vždy je zde možnost přiložit ruce k dílu a deklarovat naše práva, stačí jen chtít!

Tohle není žádný feministický manifest

Každý z nás by si měl uvědomit, že být ženou je povětšinou v méně vyspělých zemích spíše břemenem nežli radostí. Jsou týrány, bity, znásilňovány, až časem samy ztrácí veškerou sebeúctu a naději na lepší zítřky. Byť se my tady můžeme mít sebevíc lépe, jiná žena může na druhém konci světa velmi trpět. Ostatně i tady, v České republice, se sexismus v určitých formách ještě stále vyskytuje (viz například projekt organizace Nesehnutí - Anticena Sexistické prasátečko). Nejedna z nás by se o tom mohla rozpovídat. Je proto třeba nést tohle vše na paměti, myslet i na druhé a zasazovat se o rozšíření rovnoprávnosti a s tím i morálky do dalších zemí. Ženská práva totiž nejsou přechodným tématem ani výdobytkem moderního věku, nýbrž by měla trvat a být uznávána minutu za minutou, den za dnem a rok za rokem. Vaši blízcí, lidé ve vašem okolí, by si přítomnosti žen na tomhle světě měli vážit jak je rok dlouhý.  
To vše je běh na dlouhou trať a my – byť v jednadvacátém století – ještě zdaleka nejsme v cíli.

pondělí 5. března 2018

Pryč s předsudky, dejte slow fashion šanci!



Často, když se ve svém životě snažím šířit myšlenku pomalé módy, narážím na plno bariér, překážek typu: „A proč by měl člověk vůbec investovat drahocenný čas i peníz do něčeho takového, když může nakoupit hromadu oblečení v běžných obchodech typu H&M, Mango a podobných konfekcích, mnohdy za hubičku, notabene když se mu poštěstí a dané kousky jsou ve slevě – to je teprv pokup!“ 

Tak tedy, co mne samotnou vede k tomu propagovat něco tak nevšedního, projekty, které ještě nestihly proniknout do nablýskaného světa mainstreamu, co za tím vším asi bude?
Rozhodla jsem se tedy sepsat menší souhrn poznatků, k nimž jsem po určité době, co jsem ve styku výhradně se slow fashion oblečením, dospěla a mohly by též být očekávaným postrčením těch, kteří ještě stále váhají! 


Pomalá móda je zásadně…

Etická vůči zaměstnancům

Velká část oděvních řetězců hledí pouze na zisk. Zatímco masová výroba vede k tomu, že zaměstnanci mají přesčasy už takřka na denním pořádku, z hlediska financí jsou obětmi nespravedlivého zacházení. Povětšinou za tisíce hodin odpracovaných v nelidských podmínkách dostávají nuzný peníz. Mnozí z nich jsou navíc vedeni snahou zabezpečit své blízké a poskytnout rodině vše, co potřebuje, což je zpravidla nemožné – dochází zde tedy k naprosté devalvaci lidské práce. Naopak pomalá móda dbá na kvalitní poměry a podmínky pro zaměstnance, totiž s vyšší cenou úměrně stoupá odměna švadleny. A to je fér.

Vlídná k životnímu prostředí

Běžné fast fashion obchody zároveň málokdy zohledňují impakt na životní prostředí. Namísto přírodních materiálů, mnohdy lokálně pěstovaných, které se vyznačují svou kvalitou a odolností, šijí hlavně z nízkonákladové bavlny, jež je dlouhodobě neudržitelná, až degraduje životní prostředí a přispívá k rozšiřování pouští. V jiných případech výrobci sahají po umělých materiálech a to, že je jejich výroba, údržba i pozdější likvidace zcela neekologická, je již nezajímá. Slow fashion ale nepřivírá před problémy oči, naopak při výběru materiálů hrají striktní pravidla hlavní roli. Materiály jako len, konopí, biobavlna, lyocell, ramie a další tedy nejsou ve slow fashion žádnou anomálií, ale spíše jedním z předpokladů ke kvalitnímu výrobku. Slow fashion jednoduše nešetří na materiálech. Nemá k tomu důvod.

Nadčasová, originální, trvanlivá

Není tajemstvím, že pro originalitu většina slow fashion projektů nemusí chodit daleko. Spousta šatstva je ušita tak, aby sloužilo co nejdéle, bylo kombinovatelné i praktické pro běžné nošení. Střihy či provedení, to vše musí být nějak podmíněné a mělo by vést ke komfortu, ale i příležitostné a hravé eleganci. Nečerpá z kousků, které se mihly na módních molech velkých značek či návrhářů, spíše dbá na nadčasový design a minimalismus, jenž vás ani po letech neomrzí. Ba naopak.

Záležitost ryze poctivá

Představte si šaty ušité s láskou a něhou, kvalitně, ač lidsky, to vše za podmínek, kdy švadlena netrpí fyzickou či psychickou újmou, nepodléhá oděvním magnátům, ale práce ji baví, dokonce až naplňuje a ráda do ní vkládá kus sebe. To se pak takové oblečení nosí samo, když obsahuje jakési poslání.

A zároveň!             

Nepředstavuje žádný přechodný trend

Myšlenka „méně, je někdy více“ má obrovský potenciál. Den co den se čím dál více lidí vzdaluje tradičnímu konzumerismu a navzdory vábícím pozlátkům o to více promýšlí každou následující investici. Přesto je tahle dobrovolná skromnost stále v plenách a je třeba ji šířit mezi lidi, a s tím ruku v ruce vysvětlovat, co za bídu a utrpení stojí za značkami, jimiž se mnozí tak hrdě pyšní.

Dodá vašemu životu nový rozměr

Třebaže to zpočátku nemusí být vůbec lehké, vše jest pouze otázkou návyků. Naučte si říkat NE, ptát se a hledat odpovědi – a rozhodně hoďte za hlavu fráze typu „Konání jednoho ještě svět nespasilo“. Dělejte to pro Zemi, nicméně nezapomínejte ani na SEBE – možná se vám otevře nový svět, konečně se budete mít čeho chytit. A vědomí toho, že jste si udělali radost, originálně a kvalitně se oblékli, nekoupili lidově řečeno zajíce v pytli – a v neposlední řadě tím podpořili myšlenku, která má smysl. To už jaksi hřeje u srdéčka!